Natálie Samková – Tunisko

Kdy začal váš příběh delegáta?

Mojí první sezónou bylo léto 2017 na tuniské pevnině. Pracovala jsem na pozici transferové delegátky – vozila jsem turisty z letiště v Monastiru či Enfidhy do Mahdie a následně je zase svážela při jejich odletu zpět na letiště.

To, že chci být delegátkou, jsem ale věděla již dlouho před létem 2017. Jezdila jsem na dovolené s českými CK a delegáty jsem vždy obdivovala. Postupně jsem směřovala svou cestu k turismu, začala se učit k angličtinu a arabštinu. Pak jsem poslala životopis… A vyšlo to!

Co vás vedlo k tomu, stát se delegátem?

Osobní zkušenosti s delegáty, a to jak ty špatné, tak ty dobré. V mých očích byli často neskuteční, obdivuhodní a většinou měli můj respekt. V době, kdy jsem jezdívala do Tuniska ještě jako turista, jsem slyšela naši delegátku mluvit s místními francouzsky a v tu chvíli pro mne byla hvězda. A naopak, když jsem jednou narazila na delegáta, který se vůbec nezajímal o naše problémy, věděla jsem, že tak by to rozhodně být nemělo. Pro sebe jsem si často říkala, jak bych na komplikace reagovala já, jak bych řešila konkrétní situace, nebo jak by probíhala moje uvítací schůzka. Mým snem však bylo, být tak trochu neobyčejná… Chtěla jsem umět víc, než mluvit anglicky. A tak jsem si udělala státní zkoušku na „zástupce cestovní kanceláře“ a certifikát B1 z arabštiny.

Můžete popsat ve stručnosti, jak probíhá den delegáta?

Ve stručnosti? Nejsem si jistá, jestli to jde. Hodně práce, hodně zodpovědnosti, mnoho schůzek a stresu. Moře telefonátů, zpráv a emailů. Různě komplikované situace – od rozbitých kufrů přes ztracené peněženky a pasy po situace typu děti na střeše – rodiče na baru. Ale také hezké chvíle – pohled na spokojené rodiny užívající si pohodu, rozhovory s vtipnými a veselými klienty, žádosti o ruku, milá poděkování za krásnou dovolenou… To vše od rána do večera, od večera do rána a pak zas znovu.

Jste u moře, na místech, kam lidé jezdí trávit dovolené, jak tam volný čas trávíte vy?

V letní sezóně moc volného času nemám. A samozřejmě, že když si ho nějakým způsobem naplánuju, tak téměř nikdy nevyjde, protože se něco neodkladného stane. Pokud to však dopadne a já mám opravdu volno, ráda se vykoupu v moři, nebo si jednoduše lehnu do postele a spím.

Když jsem teď byla přes zimu na Mauriciu, tak jsem měla jako delegátka oproti Tunisku volného času více. To jsem se věnovala třeba pěší turistice, vodním aktivitám nebo procházením po tržištích či obchodních domech.

Jaká je vaše nejoblíbenější destinace, kde jste působila, a proč?

Každá destinace, ve které jsem pracovně působila, mě určitě něčím pozitivně ovlivnila. Za nejoblíbenější bych označila Tunisko. Proč? Protože je tam super letní atmosféra a skvělý servis – naši klienti mi v tom dají jistě za pravdu!

Co máte nejvíce ráda na Tunisku?

Na Tunisku mě láká zejména místní jazyk. Ten byl prvním důvodem, proč jsem si tuhle destinaci tak oblíbila. Nicméně časem si všechno sedlo a Tunisko se pro mě stalo úžasným kompromisem téměř všeho, co mám ráda. Mnoho turistů sem míří opakovaně a je milé, je každý rok znovu a znovu potkávat. Stanou se pak příjemnou součástí letní sezóny.

Největší bizár, který se vám jako delegátovi stal?

Bizáry, ty si zapisuji. Snad mi jednou vyjde knížka… Jeden manželský pár se mi zmínil, že jim balkonem do pokoje pravidelně chodí dva holubi. Přiletí vždy brzy ráno a vrkají, když oni chtějí ještě spát. A že by jim ani tak nevadilo, že tam jsou, ale že si chodí lehnout do kufrů a také tam po sobě zanechávají trus.

Šla jsem tedy na recepci, kde mi recepční zavolala vedoucí úklidu. Přišla moc milá Tunisanka. Anglicky jsem jí vysvětlila, že na daném pokoji je výše uvedený problém s holuby, a zeptala se, co s tím budeme dělat. Následně jsem pochopila, že neumí anglicky. Ona zase nevěděla, že rozumím arabsky, takže začala máchat rukama, jakože letí, a řekla „After tomorrow“. Usoudila jsem, že holubi pozítří z hotelu odletí a tak jsem to sdělila klientům. Samozřejmě jako srandu.

Pár dní na to jsem manželský pár potkala na recepci a pán mi řekl: „Měla jste pravdu, oni opravdu dva dny na to odletěli. Už je tam nemáme! Děkujeme.“ Do teď přemýšlím nad tím, jestli byl holubí páreček na hotelu řádně ubytovaný a jen udělal check-out, nebo klientům úklidová služba pokoj něčím vystříkala.

Jaká byla nejsložitější situace, kterou jste musela řešit?

Těžkou situací je pro mne každý úraz, protože s lidmi soucítím. Především se starými osobami, těhotnými ženami či dětmi. Sloužitou situací je samozřejmě i ztráta cestovního pasu, protože to znamená hodně administrativy, vyřizování a stresu. V době covidu byly náročné všechny pozitivní případy a s tím spojené karantény a změny letů.

Když budu více konkrétní, tak na Mauriciu jsme měli dvakrát po sobě vyhlášený čtvrtý stupeň (nejvyšší stupeň) varování o cyklonu, který znamenal úplný zákaz vycházení z hotelových pokojů. Sama jsem do té doby s takovou přírodní katastrofou neměla zkušenost, ale jako delegátka jsem od toho, abych klienty informovala. Všechny zákazníky jsem pravidelně zpravovala o dění. Zároveň mi každý z nich musel potvrdit, že je v pořádku a nesmetla ho vichřice.

Situace, která vás jako delegáta potěšila?

Upřímně to nezačalo úplně pozitivně… Jednou jsem měla z hotelu vyprovázet cca 50 lidí. Když jsem dorazila na recepci, téměř všichni se na mě vrhli a křičeli, dokonce mi sprostě nadávali a jedna slečna mi chtěla dát pohlavek. Tohle všechno se dělo jen proto, že po nich hotel chtěl zaplatit pobytovou taxu, o které nebyli předem informováni – samozřejmě důvodem bylo to, že ji platit vůbec neměli. Rozbrečela jsem se. A v tu chvíli ke mně přišel jeden pán, poděkoval mi za hezkou dovolenou a řekl mi, že jsem byla nejlepší delegátka, kterou kdy měli. To mě opravdu zahřálo u srdce a dodalo mi to energii, abych celou situaci zvládla v klidu vyřešit.

Co byste doporučila těm, kteří o práci delegáta uvažují?

Zkusit to. Není to sice práce pro kohokoliv, ale každou další sezónou se stanete odolnějším delegátem. Každým rokem poznáte něco nového. A hlavně platí pravidlo, že na jednoho nespokojeného klienta je 99 spokojených. A ti jsou důvodem, proč si tu práci zamilujete.

Chcete se i vy přidat do našeho delegátského týmu a získat krásnou práci, při které se podíváte po světě a nebudete se nudit ani na vteřinu?

Těšíme se na vás!

Předchozí

Mahmoud Bakr – Hurghada

Následující

Karolína Jurčová – Kréta