Kapverdská morna: Smutná muzika z ostrovů plných úsměvů

Kapverdská morna vypráví příběh jednoho národa. V jejích teskných melodiích se odráží pocity celých generací odloučených od domova, jejich smutku, utrpení a zároveň neutuchající naděje Kapverďanů, že jednou opět uvidí svou rodnou zem. Pro tento stesk po vlasti mají dokonce slovo – sodade.

Veselý národ zrozený z katastrofy

Osud Kapverďanů byl poznamenán jednou z největších masových katastrof v dějinách lidstva – otroctvím. „Poznamenán“ je v tomto případě navíc možná příliš slabé slovo –⁠ Kapverďané jsou totiž jedním z pouze několika národů na světě, který byl z hrůz transatlantického obchodu s otroky přímo zrozen. Vše začalo ve 14. století, kdy Portugalci kolonizovali do té doby neobydlené kapverdské souostroví v Atlantiku. Na rozdíl od jejich ostatních kolonizačních počinů zde však nezakotvili kvůli místní úrodné půdě a vidině snadného života v ostrovním ráji.

V případě Kapverd šlo totiž primárně o obchod a to snad vůbec o ten nejodpornější, který je lidstvu znám. Ostrovy sloužily v podstatě jen jako otrokářská kolonie, odkud byli otroci z pevninské Afriky odváženi do Evropy a obou Amerik. Populaci Kapverd tedy tvořili v jejích prvopočátcích zejména otrokáři a jejich oběti.

Ani poté, co portugalská říše definitivně zrušila otroctví, nenastaly pro Kapverďany snadné časy. Na povětšinou neúrodných ostrovech, jejichž ekonomika byla v drtivé míře závislá právě na obchodu s otroky, byli více méně ponecháni svému osudu. Život na ostrovech tedy nebyl nijak snadný a opakující se období sucha a následných hladomorů způsobily, že se velká část obyvatelstva s těžkým srdcem vydala za lepším životem jinam.

A právě tehdy se zrodila morna.

Morna coby zrcadlo duše národa

První náznaky lokální hudební tvorby lze však vysledovat samozřejmě do dob otroctví. Ženy dovezené na Kapverdy ze západní Afriky si dny naplněné úmornou prací u dobytka zpříjemňovaly zpěvem improvizovaných písní. V prastarém africkém rytmu zvaném lundum či landú zpívaly o událostech všedního dne – často v satirickém duchu. Toto vám aspoň řeknou kapverdští akademici, mezi kterými panuje na vzniku morny vzácná shoda. Ne tak už ale u obyvatel jednotlivých ostrovů.

O pravé historii morny se totiž mezi Kapverďany vedou mnohdy vášnivé spory. To je způsobeno tím, že ostrovy neměly v minulých dobách mezi sebou navzájem mnoho kontaktu a obyvatelé jednoho ostrova neměli přílišný přehled o dění u jejich sousedů. To se změnilo až ve 40. letech 20. století, kdy byly ostrovy aspoň částečně propojeny rozhlasem. Stařešina ze Salu vám tedy odpřísáhne, že morna má svůj původ právě zde, ten z Boa Visty si je jistý prvenstvím svého ostrova a názor toho z Foga si jistě již odvodíte sami. 

Hudba královen

Kde přesně morna vznikla se tedy nejspíš nikdy nedozvíme. Co však víme jistě, je, že tento žánr prošel v průběhu dějin hned několika transformacemi. Měnil se charakter melodie i rytmu, a „música rainha“ čili „hudba královen“, jak se morně přezdívá, se postupem času stávala pomalejší, tesknější a celkově vážnější.

Současná morna se skládá ze tří složek –⁠ melodie, poezie a tance. Nejčastěji se zpívá v jazyce kriolu, tedy místní variantě portugalštiny s africkými vlivy. Může však být i pouze instrumentální. 

Mezi legendární interprety žánru patří Eugénio Tavares, Césaria Évora (na kapverdské bankovce níže), B’leza, Tito Paris či Armando Tito. V dnešní době se nejčastěji hraje na violu, čtyřstrunný nástroj zvaný cavaquinho, housle, piano a kytaru. I v součastnosti je důležitou součástí každodenního života Kapverďanů, kteří milují tanec a místní koncerty se často protáhnou až do rána. Často se hraje i při slavnostních příležitostech, jako jsou křtiny, svatby a pohřby. 

Optimismus tváří v tvář těžkému osudu

Téma opouštění milovaného a následné touhy po návratu domů do vlasti se promítlo i do samotného kapverdského jazyka. Kapverďané se často loučí větou „Se ca bado ca ta birado?“, což znamená „Kdybych neodešel, jak bych se mohl vrátit?“ V těchto několika slovech je obsažena samotná esence kapverdské kultury, která si i přes svůj pohnutý osud snaží uchovat naději a optimismus. 

A my se rozloučíme volným překladem slavné básně „Modré moře“ od již zmiňovaného básníka a autora morny B’lézy. Anebo si rovnou poslechněte její zhudebněnou verzi od legendární Césarie Évory! Tak možná nejlépe pochopíte pocit, který se v morně a sodade ukrývá.

Ach moře, zůstaň dnes klidné
A vezmi mě zpátky do mé země
Abych mohl políbit svou matku

Ach modré moře, pohupuj se mírně
A ty měsíci, sviť mi na cestu
Abych se mohl vrátit
Na můj malý ostrov São Vicente
a políbit svou milovanou

Ach moře, roky přešly
Čas proletěl kolem mě
Slunce tolikrát zazářilo
A měsíc tolikrát svítil
A já jsem pořád tak daleko
V daleké zemi, ach moře…

Ale ten vůbec nejlepší způsob, jak Kapverďanům a jejich kultuře porozumět, je se za nimi prostě vypravit! Můžeme vám garantovat, že jejich optimismus tváří v tvář těžkostem každodenního života v kombinaci s prostředím ostrovního ráje zcela jistě učaruje i vám…

Předchozí

Noc v ománské poušti je úžasný zážitek, doporučuje Lenka Pátek

Následující

Dovolená v Egyptě: Nejkrásnější pláže Marsa Alam