Dovolená v Turecku:⁠ 4 tváře dovolenkového ráje

Turecká riviéra, Antalye, 12:03 tureckého času. Na pláži v panuje charakteristická kombinace odpočinkového klidu a veselého ruchu. Děti se se smíchem proplétají mezi barevnými slunečníky, které vrhají svůj stín na osmahlá těla odpočívajících dospělých. Vzrušené zvuky nedaleko probíhajícího beachvolejbalového klání se mísí s tóny hudby nesoucí se z nedalekého letoviska. Barman v kiosku s nápoji přátelsky klábosí se zákazníky, usmívá se a podupává si do rytmu, zatímco se sklenka v jeho ruce pomalu plní chladným šumivým nápojem. Čas téměř stojí.

Nic z toho však nikdo příliš nevnímá. Někdo si v klidu čte knihu, někdo za zavřenými víčky rozjímá a někoho ta pohoda natolik zmohla, že usnul. Tady totiž platí jediný zákon a tím je nekonečná pohoda za všech okolností. 

Pocit, který jsme se vám v několika předchozích řádcích pokusili předat, na Turecké riviéře zažijete doslova na každém kroku. Turecko je totiž zemí jako stvořenou pro pohodu a krásné zážitky a o místní riviéře to platí minimálně dvojnásob.

Také my se sem vydali, abychom na vlastní kůži zakusili tureckou pohostinnost a nasáli jedinečnou atmosféru, která v tomto prosluněném koutě světa panuje. A můžeme s klidným svědomím říct, že takovou návštěvu doporučujeme i vám!

Země úsměvů, pohostinnosti a dobré nálady

Turecká kultura staví do svého středu mezilidské vztahy. Klade důraz na pospolitost, a to jak v rodině, tak i v rámci širší místní komunity. Když se Turka zeptáte, co považuje v životě za nejdůležitější, pravděpodobně vám odpoví, že jsou to lidé v jeho blízkém okolí a harmonické vztahy s nimi. Islám, který je v Turecku majoritním náboženstvím, navíc klade svým následovatelům na srdce, že mají být pohostinní a vlídní k hostům. Lidé v islámském světě totiž věří, že je k jejich dveřím poslal sám Bůh.

To vše se samozřejmě promítá i do kvality služeb a celkově neuvěřitelně přátelské a vlídné atmosféry, kterou Turecko dýchá. Ať už se jen tak procházíte po ulici některého z tureckých měst, užíváte si pohodu na pláži čiu bazénu hotelového resortu, nebo si jen tak zajdete do města na čaj či na nákupy, všude vás budou provázet úsměvy a v uších vám bude znít bzukot přátelské konverzace. Tu Turci mezi sebou navazují prakticky neustále bez ohledu na to, zda se znají či nikoli. I ti, kteří neovládají turečtinu, si po čase všimnou, že se více usmívají a cosi je příjemně hřeje u srdce. Úsměvy a lidská laskavost totiž nepotřebují překladatele! 

Úchvatná příroda, která vás nepřestane udivovat

Průzračné moře a pláž tvoří nerozlučnou dvojici téměř ve všech přímořských oblastech a ač je všichni z celého srdce zbožňujeme, málokdy se stane, že nás něčím vyloženě překvapí. Turecká riviéra je však jiná. Jižní pobřeží je totiž lemováno opravdu impozantním pohořím, které se nazývá Taurus. Kde jinde můžete během mořských radovánek zároveň sledovat zasněžené bílé čepice jeho i přes 3500 metrů vysokých vrcholků?

Zdejší hory však samozřejmě nejsou pouze estetickým doplňkem pro ozvláštnění vašich plážových radovánek. Samy o sobě jsou impozantním místem, které určitě stojí za to prozkoumat pořádně zblízka. Nejpopulárnějším vrcholem je Tahtalı Dağı, rovněž zvaný Lýkijský Olymp. Ten se svými 2366 metry nabízí tak překrásné výhledy na okolní krajinu, že zde byla již v roce 2007 vybudována více než čtyřkilometrová lanová dráha.

Pro ty, kteří si (stejně jako autor článku) s výškami zrovna netykají, může být zážitek z lanové dráhy poněkud intenzivní, ale ten výhled určitě stojí za to. Jen posuďte sami.

Zelené kopce a kopečky se pod vámi rozprostřou jako lehce zvlněný koberec a vy rázem pochopíte, proč místní nazvali horu trůnem (taht je turecké slovo pro trůn). Budete si zde totiž opravdu připadat jako král světa!

Tip pro milovníky adrenalinu:
Již jsme zmínili, že pokud se bojíte výšek, může pro vás být výlet na Tahtalı lehce adrenalinovým zážitkem. Jestliže jste však v místech vysoko nad zemí jako ryba ve vodě, případně se chcete svým strachům opravdu rázně postavit, určitě doporučujeme vyzkoušet bungee houpačku, která se nachází na vrcholu hory. Autorovi článku se ještě teď při vzpomínce na ten pekelný stroj trochu svírá žaludek, ale milovníci adrenalinu tento zážitek zcela jistě ocení.

 

Kaňon Tazi

A v horách ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát však budeme muset opustit Kemer, kde se nachází nejen hora Tahtalı, ale i spousta krásných pláží, hotelů a vůbec všeho, po čem by vaše cestovatelská srdce mohla toužit, a spolu s ním i celé pobřeží. Příští zastávka –⁠ kaňon Tazi, kterým protéká vskutku nádherná řeka Köprüçay, k níž se ještě později vrátíme. Tazi se nachází hlouběji ve vnitrozemí a je na vrcholu pomyslného trojúhelníku, který tvoří společně s Antalyí a městečkem Manavgat, jež se nacházejí na pobřeží. Nejlépe se tam dostanete v rámci organizovaného výletu v offroadovém vozidle.

Z Antalye to trvá zhruba hodinu jízdy nejprve po pobřeží a následně po klikatých silničkách vedoucích vskutku nádhernou, stále více kopcovitou krajinou. 

Vydáte-li se stejnou cestou jako my, zcela jistě oceníte i dva krásné mosty, které přes řeku Köprüçay postavili již staří Římané.

Zelenající se kopce, do šedomodra zbarvená řeka, vůně květin a stromů mísící se s vůní čerstvě připravovaného gözleme. Tohle je opravdový ráj, nejen pro fotografy!

Gastronomické okénko:
V článku jsme zmínili tureckou specialitu zvanou gözleme. Pod tímto jménem se ukrývá jednoznačně nejčastější turecký fast food. Jedná se o jakousi slanou palačinku plněnou obvykle petrželkou, sýrem či masem. Dělají se však i sladké varianty s ořechy a čokoládou. Stánky, v nichž se gözleme připravuje, najdete podél cest, v hotelech a vůbec skoro všude, kde je byť jen malá šance, že by mohl někoho přepadnout hlad. Navíc vás jedna taková palačinka vyjde většinou jen na pár tureckých lir.

Výlet ke kaňonu Tazi se často pojí s dalšími aktivitami, jako je zip-line, kaňoning nebo rafting. My jsme po zvážení všech pro a proti nakonec zvolili rafting.

Nikdo z nás není žádný raftingový expert, takže jsme si krom zábavy a estetického zážitku z okolní krajiny užili i nějaký ten adrenalin. Nemusíte se však ničeho bát, až na několik málo peřejí se jedná o vcelku klidnou jízdu. Je ale třeba počítat s tím, že suší nevyváznete. Raftingové společnosti však nabízejí možnost zakoupení bot do vody a vodotěsných krytů na telefony.

S přírodou je spjata i další z aktivit, bez kterých si Tureckou riviéru snad ani není možné představit. Když jsme se našeho tureckého kamaráda zeptali, co je v jeho zemi považováno za národní sport, odpověděl nám, že oficiálně sice fotbal, ale reálně mají Turci nejraději kvalitní piknik. A skutečně, stejně jako na stánky s gözleme, i na místa uzpůsobená pro tyto venkovní radovánky zde narazíte doslova na každém kroku.

Tajný cestovatelský tip:
Pokud patříte mezi milovníky historie a zároveň si chcete užít nefalšované turecké odpoledne na netradičním místě, určitě doporučujeme návštěvu ruin starého města Phaselis, které v období mezi 2. až 8. stoletím před naším letopočtem patřilo k nejvýznamnějším sídlům celého regionu. Nachází se necelých 60 km od Antalye, na pobřeží hned pod horou Tahtalı Dağı. Lákadlem zde nejsou jen trosky tohoto kdysi působivého města s akvaduktem, zachovalým amfiteátrem a hned třemi přístavy, ale i několik malebných pláží v zátokách s tou nejprůzračnější vodou. Vstup do oblasti je za poplatek, který v přepočtu činí okolo 150 Kč, ale určitě stojí za to. Na místě se můžete setkat jak s turisty, kteří si jdou obvykle jen projít ruiny města, tak s místními, kteří zde s oblibou pořádají –⁠ ano, hádáte správně –⁠ pikniky. Přidat se k nim a zažít tak autentické turecké odpoledne v krásné přírodě můžeme každému jen doporučit!

Jedinečná atmosféra kouzelné Antalye

Na území dnešního Turecka se vyvíjely nejstarší lidské civilizace, vzkvétaly a upadaly slavné říše. Je to země s mnohočetnou identitou, země mnoha protikladů, stojící na pomezí Východu a Západu. Těžko říci, kam vlastně patří. Rozpory, ale i kouzlo a přitažlivost mezi dvěma naprosto odlišnými kulturami zde stále přetrvávají. Mešity v tureckých městech koexistují s křesťanskými ortodoxními kostely, antické římské památky se drolí vedle chetitských monumentů a středověké hrady a pevnosti se tyčí nad moderními městy. My jsme se vypravili nejprve do Antalye, největšího města na tureckém pobřeží Středozemního moře.

Poté, co projdete Hadriánovou branou, se před vámi rozprostře síť uliček mezi typickými tureckými domky. Charakteristickým rysem je předsunutý dřevěný výklenek v prvním patře, který měl v minulosti pragmatickou roli jakéhosi kukátka, umožňoval jeho obyvatelům z bezpečí pozorovat, kdo že to zabloudil k jejich dveřím.

V úzkých uličkách města se nachází nespočet obchůdků, restaurací a kavárniček s malebným posezením na dvorcích. Sem tam také narazíte na pouličního umělce či podnikavce, který vybírá peníze za fotku s malým králíčkem, papouškem či leguánem.

Je znát, že centrum Antalye je opravdu staré, uličky jsou sympaticky křivolaké a dá se v nich poměrně snadno ztratit. I díky tomu, ač město není nijak zvláště velké, zde lze určitě strávit příjemné odpoledne a večer. Velkou devizou je velké množství zeleně, nad přístavem se navíc nachází krásný parčík jménem Karaalioğlu. 

Z něj si můžete užívat působivý výhled na červené střechy a na zátoku pod vámi.

Po celé Antalyi jsou rozesety připomínky byzantské historie města ve formě kostelíků s typickými kopulemi.

Osmanské dědictví zas dává městskému reliéfu ráz orientu.

A nechybí samozřejmě ani pláž hned pod hradbami starého opevnění. Ač se během naší návštěvy města sluníčko rozhodlo schovat za mraky, pohoda z toho místa prostě jen čiší!

Co říkáte, nestojí Antalye za návštěvu?

A totéž platí i pro další město, které jsme se rozhodli navštívit, malebné Side. Více o něm si můžete přečíst ve speciálním článku Večerní procházka starobylým centrem města Side na našem blogu.

Turecká kuchyně, pokušení pro všechny vaše smysly

Turecká kuchyně není zdaleka jen döner a další druhy kebabu, které známe z našich evropských měst. Ani o ní se nedá psát bez toho, aniž bychom zmínili, jak pestrá mozaika různých kultur tvoří současné Turecko. I ve zdejší gastronomii totiž můžeme na první pohled pozorovat prvky řecké, blízkovýchodní, indické, ale třeba i britské, balkánské nebo východoevropské. Přesto se však neztrácí její samotný základ, jenž tvoří původní kuchyně nomádských turkických kmenů ze Střední Asie. Od nich Turci odvozují svůj původ.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že čaj je pro Turky tím, čím je pro našince sklenka vychlazeného piva. Servíruje se prakticky všude a za všech okolností, je silný, tmavý a často silně slazený. K němu se většinou podávají různé sladkosti, od relativně obyčejných sušenek až po tradiční lokum, známější pod anglickým termínem „turkish delight“, který by se dal přeložit jako „turecké potěšení“.

Typickými prvky turecké kuchyně jsou olivový olej a olivy samotné, různé spíše nezralé sýry, ryby, pepř, rajčata, cuketa, piniové a vlašské oříšky, bazalka, koriandr, různé druhy citrusů a lilek. Zejména ten poslední jmenovaný lze v Turecku zkusit doslova na tisíc způsobů. Můžeme potvrdit, že jeden je chutnější než druhý.

Co jsme si však skutečně zamilovali, byla místní dolma. Toto turecké slovo znamená prostě „plněný“ či „vycpaný“ a označuje širokou škálu pokrmů, které odpovídají významu tohoto slova.

Tradiční variantou jsou vinné listy plněné směsí rýže a koření…

…poněkud méně tradiční jsou pak například meruňky plněné kořeněnou směsí jehněčího a hovězího masa. Tento na první pohled netradiční pokrm se po vyzkoušení stal naší oblíbenou pochoutkou, po které se nám od našeho návratu zpět do vlasti opravdu stýská!

Sladké dobroty

Kapitolou samou o sobě jsou pak turecké sladkosti. Asi každý z vás již ochutnal tradiční baklavu, pravděpodobně jste se už setkali i s výše zmiňovaným lokumem a cizí pro vás nejspíše nebude ani některá z variant populární halvy. Mezi ty nejstarší známé recepty na celém světě pak patří ten na aşure. Původ této pochoutky z obilí, luštěnin, sušeného ovoce, ořechů a koření sahá údajně až do pohanských dob. Tehdy se jeho konzumací uctívali bohové plodnosti. Do dnešních dnů se aşure konzumuje jako sváteční pokrm a jeho složení se liší dům od domu, rodina od rodiny. V tomto ohledu trochu připomíná například náš bramborový salát.

Neskutečná pestrost turecké kultury se zkrátka projevuje i v místní cukrařině. 

Naše srdce a chuťové pohárky si však jednoznačně nejvíce získal speciální druh baklavy, které v Turecku říkají „studená“ či „mléčná“. Není ani zdaleka tak sladká a tučná jako její slavnější sestra, naopak, jedná se o spíše lehčí a skutečně osvěžující dezert s příjemnou texturou a opravdu lahodnou lehce krémovou chutí. Namísto pověstné třešničky na tomto dortu pak najdete pistácie. Jednoduše lahůdka!

Tak co, už víte, co vidět na Turecké riviéře? Vydejte se na dovolenou do Turecka a zažijte ho v celé jeho pestré kráse. Věřte nám, že nebudete litovat!