Katar: Země, kde si zloději nedovolí krást

Je ironií osudu, že o nezávislém arabském emirátu Katar se většina našich obyvatel dozvěděla až po soudní kauze prince Sáního, týkající se jeho slabosti pro mladičké dívenky, které si u nás kupoval jako housky na krámě…

Bez pozvání nemáte šanci

Na druhou stranu si tato jistě zajímavá země za to, že se o ní v zahraničí téměř nic nevědělo, může do značné míry sama. Až do roku 1989 byla pro cizince hermeticky uzavřená! Dokonce i dnes – u individuálních cest – platí, že bez „sponzora”, který vás pozve a tím za vás zároveň přebírá veškerou odpovědnost, nelze o udělení víza požádat.

Katar si mohl – a stále může – tento nezájem o turisty dovolit. Díky četným ropným nalezištím si místní obyvatelé užívají vysoké životní úrovně. Po jejich objevení se z chudých rybářů přes noc stali boháči. Aby toho nebylo málo, jsou všichni ještě k tomu osvobozeni od daně z příjmu!

Řeklo by se sice, že není moc důvodů právě sem cestovat, když většinu území pokrývá poušť a při pobřeží se kromě krásných korálových útesů rozkládají jen močály. Na druhou stranu pro ty, co mají rádi sucho a teplo v kterékoli roční době, je Katar pravým rájem.

Chmatákům se tu sekají ruce

Dauhá (Doha) je místo, které turista uvidí jako první, přistávají tu všechna letadla. Ocitne se rázem v pestrém mumraji, kde obchodníci halasně – jak bývá v těchto končinách zvykem – nabízejí a vychvalují své zboží. Půvab nepostrádá chůze úzkými uličkami, i když v nich lze celkem snadno zabloudit. Žádné nebezpečí zde však nehrozí, kriminalita je takřka nulová.

Důvodem jsou jak exemplární tresty (i za malou krádež useknutí ruky, za přepadení klidně také poprava) i fakt, že většina místních krást opravdu nepotřebuje. Ti, co měli smůlu v tom, že jim na „zahrádce“ nezačala stříkat nafta, zbohatli jinak. Třeba lovem perlorodek, kterým se v místních vodách velice dobře daří.

Ti „nejchudší“ pracují v hotelnictví a ve službách. I když poušť je všude, pohádkově bohatá dynastie al-Sání, která Kataru vládne, se s ní rozhodla tak trochu bojovat. Zavlažuje, kde to jen jde, zejména v blízkosti mezinárodních hotelů. Navíc i bez nich je tady dost míst, která stojí za návštěvu…

To hlavní teprve přijde

Jedním z nich je bývalá metropole Al-Zubarah. Kromě zachovalých pevností v okolí odkryli vykopávky starobylého města. Archeologové však tvrdí, že své pravé poklady tato oblast ještě vydá. Dalším častým cílem je prastaré obchodní a rybářské centrum Al-Wakrah, pyšnící se mnoha historickými domy či plážemi s jemným pískem.

I příslušníci Petrova cechu budou určitě ve svém živlu. Mohou se těšit nejen na bohatý úlovek, ale i na exotické druhy ryb, jaké u nás nenajdou. V beduínské vesnici Al Ruwais na severu si lze pak udělat představu o svobodném životě těchto věčných kočovníků. Pro ně je nebe nad hlavou jediným možným řešením, a do místnosti se uchylují, jen když to je nezbytně nutné.

Když se před lety Katar konečně otevřel světu a rozhodl se – kromě toho, že je druhým nejbohatším státem planety – stát i turistickou velmocí, neponechal nic náhodě. Mohl si dovolit vložit do tohoto odvětví obrovské prostředky v řádu stovek miliard dolarů bez toho, že by měl pro své investice zaručenou brzkou návratnost.

Jachtu lze pronajmout i s posádkou

Ty se ovšem začaly vracet velmi brzy. Nejen díky moderním hotelům, ale především tomu, že hosté mají dokonalé zázemí, zejména pokud jde o sport. Vytvořili tu například dva umělé útesy pro potápěče – začátečníky, kde se bez rizika naučí vše potřebné, a málokterý této nabídce odolá.

Zkušenější se vydávají do vod Perského zálivu obdivovat pestrý podmořský svět. I milovníci plachtění budou nadšeni. Není problém najmout si jachtu – s posádkou či bez ní (v druhém případě je nutno složit vysokou zálohu pro případ ztroskotání a zničení plavidla). Na většině míst se dá i surfovat.

Od října do března se tu pořádají i kurzy sokolnictví, o něž je velký zájem. Jde o prastarý – a dnes bohužel téměř zapomenutý – způsob lovu, kdy je tento nádherný pták vypuštěn za kořistí (a letí za ní rychlostí hodně přes sto kilometrů v hodině), aby se – poté, co uspěje – poslušně vrátil na ruku svého pána.