Bosa: Město na Sardinii okouzlí památkami i tradicemi

SardinieItálie

Sardinie je druhý největší ostrov ve Středozemním moři a navíc turisticky atraktivní, i když v návštěvnosti nad cizinci, pro které je to trochu z ruky, vedou Italové. Proto, že díky žhavému jižnímu slunci zde kvete snad úplně všechno, se jí často přezdívá ostrov barev. To se týká ale i moře. Podobně zbarvené nikde jinde v Evropě nenajdete, navíc je neuvěřitelně čisté a příjemně osvěžující.

Leží tam, kde se Temo klikatí

Sardinie nepřitahuje jenom mořem a plážemi, pěší turisté i cyklisté často zamíří do podhorských oblastí i do dalších míst ve vnitrozemí obdivovat krásy přírody. A že je co. Na své si přijdou i romantici a příznivci památek. Poblíž zdánlivě nepřístupných skal, ale i na pobřeží totiž leží půvabná starobylá městečka.

Jedno z nejhezčích se jmenuje Bosa, je přitažlivé už polohou na březích řeky Temo. Ta se navíc „rozhodla“ pár kilometrů před ústím do moře zakroutit do dvojité zatáčky. Díky tomu ještě víc vynikne okolní příroda, ale přidá na kráse i samotnému městu, jež vzniklo ještě v dobách fénické civilizace, nějakou dobu vládnoucí tehdejšímu světu.

Bosa a řeka Temo

Hrad je výraznou dominantou

Významnou roli hrálo město v časech římské nadvlády pod jménem Bosa Vetus, pak i ve středověku, právě tehdy vyrostl na kopci nad městem hrad Castello di Serravalle. Na obranu před vpády nepřátel ho v roce 1112 postavila rodina Malaspinů. Architekti zdařile zkombinovali vojenské prvky s civilními, aby v míru sloužil jako obytné sídlo.

hrad z výšky

Nakonec ho stejně kolem roku 1300 dobyli aragonští vládci. A aby nedopadli stejně jako předešlí majitelé, podstatně zesílili opevnění a hradby, přidali svérázné věže. Byli i pobožní, na hradním nádvoří postavili kostel Regnos Altos, na jehož výzdobu najali zručné umělce. Dodnes se pyšní honosnými freskami.

město Bosa

Bosa se stala dokonce královským městem

Pod ochranu hradu se následně uchýlili i obyvatelé z pobřežních osad v ústí řeky. Ti raději opustili svá původní osídlení, aby byli v bezpečí před vpády Saracénů a pirátů. Bosa díky obchodním aktivitám rozšiřovala vliv, španělský král Ferdinand jí ke konci 15. století udělil prestižní status královského města, což ještě pozvedlo její význam.

I díky tomu se jeden čas stala nejvýznamnějším městem Sardinie. Historické centrum si udrželo tradiční ráz, roste tu rovněž pár palem skýtajících stín, nescházejí ani klikaté uličky. Ty se rozbíhají všemi směry, mají většinou původní dláždění. Ve dne v noci je všude otevřena spousta krámků se vším možným, ale také malá bistra, vinné bary apod.

centrum

Domů si přivezete koš i krajky

Zachovaly se taktéž památky z antické doby, včetně monumentů. Na šlechtických palácích poutají pozornost umělecky kované balkony, je tu řada hezkých nádvoří, kostely.

Místní ctí tradice výroby rákosových pletených košů, kterými se kdysi proslavili, stejně jako ženy nápaditými výšivkami a krajkami. Obojí lze ve městě Bosa koupit jako suvenýr…

přístav

limoncello

Limoncello: Tradiční citronový likér, který pochází z jihu Itálie

Capo Vaticano: Nejhezčí kalábrijské letovisko ohromí hlavně přírodou

Capo Vaticano

Mohlo by vás zajímat

Historie Sardinie: Archeologické naleziště Su Nuraxi di Barumini

Italský ostrov Sardinie je vyhledávaný zejména pro své úchvatné pláže a křišťálově čisté moře. Pokud se sem však rozhodnete vyrazit na dovolenou, tak vězte, že nabízí víc než to. Za prozkoumání stojí i jeho vnitrozemí, kde na vás dýchne bohatá historie Sardinie. Share Tweet Email

Číst více

horchata

Horchata: Lahodný španělský nápoj, který umí léčit

Jestliže zamíříte do Španělska, pravděpodobně tam narazíte na místní specialitu nazvanou horchata. Na první pohled vypadá jako ochucené mléko, ale to je pouhé zdání. Jedná se totiž o studený nápoj z tzv. tygřích ořechů (španělsky chufas), což ve skutečnosti nejsou ořechy, ale hlízy šáchoru jedlého. Share Tweet Email

Číst více

ostrov Evia

Evia: Řecký ostrov, který láká na chrám bohyně Artemis

Artemis patřila k nejoblíbenějším starořeckým postavám. Mohla sice na kohokoli seslat smrt nebo nemoc, ovšem stejně tak uměla uzdravovat. Byla i neobyčejně krásná, přesto si sama a dobrovolně vybrala věčné panenství. Bavil ji totiž lov, stala se jeho bohyní (a ještě Měsíce). Šípy z jejího luku nikdy neminuly cíl, proslula i jako ochránkyně lesů. Share […]

Číst více